MAPA SEVER PORTUGALSKA
NÁRODNÍ PARK PENEDA-GERÉS
23. 9. jsme přejeli hranice mezi Španělskem a Portugalskem. Ocitli jsme se v národním parku Peneda-Gerés. Po cestě jsme se zastavili u obrovské přehrady, na které něco opravovali a silnice byla uzavřena. Odtud jsme pokračovali na kopec, kde stojí hrad z roku 1278, který je jednou z nejvýznamnějších vojenských památek. Když jsme k němu přišli, měli už zavřeno. Hrad nás však tak nadchl, že jsme se rozhodli přespat poblíž a druhý den ho prozkoumat i zevnitř. Vedle hradu jsou klasické sýpky na obilí, které vídáme po celé cestě od Asturie, ale takové množství pohromadě jsme viděli poprvé.
Castelo de Lindoso
Průjezd horskými vesničkami byl opravdu dechberoucí. Chvílemi i dost napínavý. Třeba když po 40 min jízdy do prudkých kopců se před námi objevila cedule, že projedou auta jen do výšky 2,9m a my máme 3,2m. Cesta se nedá nikudy objed, snad jen vycouvat 🙂 ale nakonec jsme jim střechou trochu nadzvedli hrozny vína a projeli 🙂
Ve vesničkách vůbec nikoho nepotkáte… jen krávy rohatý 😀
Vesnička Germil
Cíl cesty byla přehrada Vilarinho da Furna,
ve které je zatopená římská vesnice, která je při nižším stavu vody vidět. V horách žijí stáda divokých koní. Po cestě jsme viděli jejich čerstvé stopy v písku i koblihy, ale bohužel jsme neměli to štěstí je potkat. Krajina je tu nádherná. Stromy i kameny jsou obrostlé letitým mechem, všude roste kapradí, a břečťany se pnou po starých stromech.
Zatopená stará římská vesnice
Po návratu k autu, jsme si chvilku popovídali s chlapíkem z anglie, který se svou paní zaparkoval vedle nás. Když už jsme v klídku večeřeli, zaklepala na nás stráž parku a upozornili nás, že se v celém parku nesmí kempovat na divoko, a že musíme do kempu – Parque Cerdeira. Moc se nám nechtělo, ale kemp nás mile překvapil. Za noc jsme zaplatili 25€, což bylo proti Španělsku super levný (tam jsme platili kolem 40€).
Ráno jsme se pověnovali škole, s Rozárkou si vydrbaly hlavy pod dlouho tekoucí vodou 🙂 a vydali se k vodopádu. Tentokrát jsme nechali děti jet na kole, s tím že my se proběhneme. Mé dokonalé vykoupání bylo rázem potem zmařeno 🙂
Cesta byla dlouho pohodová, až na konci se z ní stala kamzí stezka. Po chvíli děti odhodily kola do křoví a chariot s Beky měl co dělat 🙂 Z kopce to ještě šlo, ale nahoru si Honza musel udělat z kočárku batůžek 🙂
Každopádně u vodopádu bylo božsky a ti z nás nejotužilejší se i vykoupali…
V Portugalsku poprvé narážíme na jazykovou bariéru. Angličtina tu moc nefrčí a s mou španělštinou se tady moc nechytám. No bude to tu ještě legrace, ještě že jsou v mobilech aplikace :), ale moc si nepokecáme… Hodně vtipnou chvilku jsem zažila, když jsem se snažila v prádelně vysvětlit, že potřebujeme vyprat prádlo. Ty dámy se nesnažily mluvit pomalu nebo dovysvětlit rukama, nohama… prostě povídaly a povídaly 🙂 Nakonec já donesla telefon na překládání a nějak jsme si to vysvětlili. Ovšem po zjištění, že by to celé stálo 68€, jsme se rozhodli jet do samoobslužné prádelny, kde nás to nakonec vyšlo na 26€.
Porto
Nejsme úplně povahy na courání po měsech, ale Porto je fakt krásné a my si ho užili rovnou dva dny. Kouzelné uličky, domky s prosklenými balkony a obložené dlaždičkami, pouliční muzikanti a všudypřítomní racci. Portské teče proudem a ve sklípkách je veselo… Příště bez dětí a nekojící, ať si Porto vychutnáme na maximum 🙂 Jen tak pro zajímavost, sklenička portského na promenádě se pohybuje od 5 € – 20€ … a je moc dobré:)
Super výhledy byly z dvoupatrového mostu Krále Ludvíka I., který navrhl student pana Eiffela. Horní patro je pro tramvaj a chodce, dolní pro auta.
Museli jsme zajít do knihkupectví Lello, které je víc než knihkupectvím turistickou atrakcí. Vstupné je 5€, které se při nákupu knihy odečtou z ceny. Původní knihkupectví zde bylo založeno v roce 1869. Budova je nádherná zvenčí i zevnitř. Bylo tam strašně narváno, takže vybírat si v klidu knihy bylo téměř nemožné. Interiér je ovšem fascinující. Připomíná to tu knihovnu z Harryho Pottera 🙂
Toulání se malými uličkami je více než romantické, pak už stačí sejít dolů k řece a na lavičce se zaposlouchat do jednoho z mnoha hudebníků a dát si dobré portské 🙂 jojo, tady jsme snad nebyli naposled.
MAPA STŘEDNÍ PORTUGALSKO
Nazaré a Praia del Norte
Objevujeme pláže…. Nazaré (Praia del Norte) je vyhlášené obřími vlnami (přes zimu až 30!m) – my viděli “jen” 6-ti metrové 🙂 , ale i na ty už najíždí surfař tažený skútrem.
Místní lanovkou jsme po vášnivé diskuzi 🙂 sjeli se 4 koly a kočárem napěchovaným špinavým prádlem do městečka Nazaré :)- Museli jsme jet na dvakrát. Zvládli jsme to, vyprali a prošli se po městečku.
V Nazaré se na pláži stále po staru suší ryby, což je ryze ženská záležitost. Na pláži je prodávají stařenky v černých sukních (sukně je složená ze 7 spodních sukniček) a šátcích. Koupili jsme jich pytlík za 2€, ale statečně jsem jednu snědla jen já… Honza se k tomu nemohl ani přiblížit :).
Óbidos
Je to malebné, malé, modro-bílé historické město s hradem a spoustou kvetoucích keřů. S obytkou nás navigace navedla na parkoviště hned pod hradem, ale v takových uličkách ještě obytku neviděli (no, projeli jsme :). Dobrodružná cesta stála za to. Stáli jsme hned u hradu.
Když jsme prošli hradem stáli jsme před “kostelíkem”. Tato stavba se však jako kostelík jen tvářila, ve skutečnosti to byla nějaká bývalá kaple, která byla předělaná na knihkupectví. Nahoře na balkonku seděla starší dáma a paličkovala dečky a náramky. Mrkla na děti, aby se za ní šly podívat. Nakonec jsme se s ní domluvili mojí lámanou španělštinou. Byla to navíc básnířka, která ke každému výrobku napsala báseň. Dokonce nám portugalsky zarecitovala 🙂
Pak už jsme se vydali do kouzelných uliček s obchůdky. Ano, je to hodně turistické, ale tady byly obchůdky krásné jak z venku , tak zevnitř, a hlavně v nich nebyly jen turistické kýče, ale opravdu hezké stylové věci:) No, taky jsme si udělali radost 🙂
Okolo hradu se konal barevný běžecký závod, kdy na kontrolních stanovištích házejí po běžcích barevný prášek. Právě, když jsme se chystali odjet směr Peniche, tak nám cestu zavřeli, než všichni proběhli… ale byla to vtipná podívaná 🙂
Peniche
V Peniche jsme navštívili Petru s Márou a malým Mojmírem, u kterých se nám tak moc líbilo, že jsme málem neodjeli 🙂 Přátelé naši, moc děkujeme za vaši pohostinnost!!! Bylo nám s Vámi moc krásně a těšíme se za rok naviděnou v Praze 🙂
Lagoa de Óbidos
Popojíždí
me kousek zpátky k laguně Lagoa de Óbidos. Tady si Honza plní svůj kaitařský sen a po 3 hodinové lekci se rozhodl pro koupi vlastního kitového setu… Bay-bay windsurfing 🙂 Druhý den od koupě Honza trénoval na pláži a místní”perrito loco” , rozuměj pes, si chtěl hrát… Poměrně dlouho kolem jen tak pobíhal a štěkal. Když tu se to stalo. Honza s kitem přistál a chlupáč se do něj zakousl, jako do své oběti 🙁 Takže díra v nafukovací komoře. Všimla jsem si, že má na obojku tel. číslo a zkusila zavolat. Cca za hodinu opravdu dorazil chlapík, který se za pejska omlouval a Honzovi pomohl sehnat kontakt na opravu a vše uhradil. Wow! Pejsek se prý bojí stínů 🙂 a po plážích se toulá normálně…
Druhý den za námi přijeli M+P+M a strávili jsme opět krásný den u dokonalé laguny (na jedné straně oceán a na druhé krásná laguna). Společná véča v restauraci, kde si Honza objednal místní pochotku z laguny – Cockles (takové mušle… mno, moc dobré to bylo :).
Sintra
Sintra (na seznamu památek UNESCO). Vyhlášené město v Portugalsku. Mívala zde letní sídlo královská rodina. Je to místo se spoustou paláců, a při pohledu na ně si připadáte jako v pohádce od Walta Disneyho. Přímo v historickém centru (je fakt maličké) je Palácio Nacional de Sintra, který je typický svými kónickými věžemi. Jaké pro nás bylo překvapení, když jsme během prohlídky zjistili, že se jednalo o ohromné digestoře s přirozeným tahem v kuchyni.
Z oken paláce jsme na protějším kopci obdivovali zříceninu starého maurského hradu, ze kterého jsou nádherné výhledy na oceán, zahrady a celou Sintru.
Poblíž maurského hradu na dalším kopci září jasnými barvami Palácio Nacional da Pena. Ten byl pobořen zemětřesením a několikrát dostaven, že se z něj stala tvarová i barevná slepenina všech různých stylů. Pohled na stavbu je impozantní, ač působí trochu kýčovitě.
Z paláce jsou vidět zahrady paláce Quinta da Regaleira (milionáře Monteira).
Monteir byl svobodný zednář a cca před 100 lety si pro sebe nechal postavit palác a pozoruhodné stavby v zahradách. Všudypřítomná je symbolika zednářství a iluminátů. Nejvíce impozantní jsou dvě iniciační studny (takové obrácení věže) a podzemní chodby.
Lisabon
Do Lisabonu jsme přijeli v den Rozárčiných 7 narozenin a tento den byl v režiji dětí.
V noci jsem ještě rychle připravila pudingový dort… což byla super varianta, když není trouba.
Děti se rozhodly strávit den v Oceanáriu, které je prý největší na světě. V obrovském akváriu jsme žasli nad žraloky, mantami, plovoucími balvany – sun fish (česky měsíčník svítíví – moc zajímavý tvor!) a zároveň jsme pozorovali tučňáky, mořské vydry a spoustu dalších živočichů… stojí určitě za návštěvu, kdyby měl někdo cestu kolem:)
Druhý den jsme se rozhodli objevit pár historických památek.
Zakoupili lístky na Hop On Hop Off autobus a ke konci dne jsme zjistili, že by to celé bylo levnější a rychlejší objet taxíkem… No nic, tak příště. Jinak Lisabon je nádherné město, jen památky jsou od sebe strašně daleko.
Praia da Nova Vaga
Pláž kousek pod Lisabonem. Pohodové místo, kde byly skvělé podmínky na surf. Po delší době jsme šly s Rozárkou 🙂 a bylo to fajn…
Strávili jsme zde jeden den a pak vyrazili nechat opravit prokousnutý kite. Kousek od opravny byla prádelna, tak jsme dali rovnou náš servisní den. Než se vyprala naše 20Kg pračka (kam dáváme vše dohromady a barvy drží), vyrazili jsme na rychlý nákup do Decathlonu pro malý tréninkový kite pro děti a draka na pláž. Pak zpět do prádelny a přendat prádlo do sušičky (cca 20min za 2€).
A zase to shánění vody… Je to vopruz, páč na benzinkách nám vodu nechtějí ani prodat… nakonec nás zachránil zavřený kemp u laguny de Albufeira, kde nás nechali si vodu napustit.
Praia da Lagoa de Albufeira
Když jsme dorazili k laguně, byli jsme jak u vytržení. Naprostá pastva pro oči. Laguna hrála modrozelenými barvami, oceán tmavěmodrý a slunce zářilo jak v létě, jen ten vítr byl už chladný. Hned jsme vytáhli draky. Děti velmi rychle pochopily, jak kite ovládat a zábava nebrala konce 🙂
Druhý den dopoledne jsem šla s dětmi na pláž a Honza s Beky se vydali na benzinu pro plyn do doplňovací bomby. V noci už je zima cca 11°C (v autě 15°C) a je potřeba topit, tak nám bomba vydrží tak 2 týdny. Seznámili jsme se tu s jednou španělskou rodinkou. Mají malou holčičku Cloui (či jak se to píše :), tak mají děti spestření, i když si vůbec nerozumí 🙂
Na pláži jsme si připadali jako na horách 🙂 děti dokonce bobovaly a “sandboardovaly” 🙂
Honza šel poprvé vyzkoušet kite na oceán a má můj obdiv za odvahu,,, Rvát se s větrem a vlnami je záhul 🙂 což teprve pro začátečníka… Taky jeden souboj s vlnami skončil roztrženým kitem… tak zase do opravny. Naštěstí to je jen půl hodiny cesty a udělají nám to na počkání.
Druhý den už byl dost velký vítr i na laguně (taky se sjelo hodně lidí) a tak byl Honza na vodě skoro celý den. To co někteří chlapi předváděli bylo famózní. Lítali snad 15ti metrový skoky. Ještě že máme obytku tak dobře zaparkovanou a já mohla celé divadlo pozorovat z obytky v teple. Páč když fičí, tak to na dlouho venku není :).
Super je, že děti mají pláž jako svou zahradu a mohou vyběhnout ven samostatně a jít si pohrát.
Já dnešek využila k tomu, že jsem zalezlá v teplíčku konečně dopsala zprávy na web a nahrála další fotky 🙂 Beky tu vedle mě na posteli trénuje pérování na kolínkách a tahá mě za vlasy nebo štípe 🙂 čiperka naše 🙂
World Surf League 2019 -Rip Curl – Peniche
Nakonec jsme neodolali pokušení a vrátili se asi 100km zpět nad Lisabon do městečka Peniche, kde je věhlasná pláž Super Tubos, na které se akorát konala World Surf League. Zrovna nám to vyšlo na finále a ještě s parádním letním počasím a dokonalými vlnami. Mít možnost zažít atmosféru tak velkých závodů a vidět světové borce, co vše dokáží na vlnách, byl opravdu zážitek. Dokonce jsme na pláži zahlédli surfovou legendu Kellyho Slatera. Je mu 49 a pořád závodí. Dnes skončil 10.
Vítězem se stal brazilec Italo Ferreira a Caroline Marks z USA.
Praia da Amoreira
Vybrali jsme si náhodnou pláž na Google maps a navečer dorazili na zdejší parkoviště. Bohužel bylo opět obytkám zapovězené. Nechali jsme tedy auto stát na vzdálenějším parkovišti a šli na kutě. Ráno bylo teplíčko ato nás mile překvapilo. Nemuseli jsme už večer topit. Děti hned po snídani vyběhly ven a začaly si stavět domeček z různých klád a klacíků… Hned nám došla chyba kterou jsme udělali, že jsme rovnou po snídani nepřejeli na pláž, teď už jsme neměli to srdce, říct jim, že se jede, když si tak božsky hrály.
Nakonec si Honza vzal prnko a šel si zajezdit a my jsme vařili polívku z klacíků a hlíny a dodělávali domeček. Když už jsme tím vším byli naplněni, zabalili jsme auto s tím, že tatínka na pláži překvapíme. Po příjezdu na parkoviště, kam obytky nesmí, jsem zjistila, že jich tam několik stojí. Tak už jsem bezestrachu zaparkovala mezi ně… S Honzou jsme se museli celkem záhadně minout. Takže se překvapení konalo, ale trochu jiné, než jsem měla v plánu 🙂
Po obědě jsem to šla na chvilku do vln zkusit já. Mělo mě varovat, že tam jsem jediná. Výsledek byl ani jedna vlna sjetá, ani jedna pěna sjetá a já úplně vyřízená 🙂
Přesouváme se do Lagos.
Lagos
Zaparkovali jsme na parkovišti na takovém předměstí Lagosu, kousek od pláže kde vedla železniční trať. Na parkovišti s námi stály ještě dvě obytky. Ráno se nám povedlo vstát brzy a vyrazili jsme do města zjistit, co vše můžeme podniknout. Cesta k přístavu vedla hodně ospalou a celkem ušmudlanou cestou, po které se plazily stovky červů, který hrozně smrděli (Viki si jich totiž hned ráno pár nasbíral do mističky, jakože mazlíčci… :). Ranní mlha celou tu atmosféru parádně dokreslovala. U přístavu jsem si zabookovali lístky na loď, která nás proveze podél pobřeží z pískovcových skal, které jsou okrově zbarvené a vytvářejí krásné útvary a jeskyně. Původně jsme chtěli i výlet na delfíny, ale na ty se jezdí rychlými loděmi a na ty bychom s Beky nemohli.
Loď nám vyplouvá až ve 14:15 tak máme čas prozkouat město. Kolonáda podél vody je stále plná stánků a turistů. U vchodu do historického centra je na náměstí Praça Infante de Henrique socha Jindřicha Mořeplavce, který zde sídlil a v 15. st. vyrážel na objevitelské plavby. Jinak dříve bylo toto rybářské městečko mimo jiné významným překladištěm otroků. Dnes je tady příjemná nálada a procházky malými uličkami vás mile uvolní. S dětmi jsme zkoušeli najít dětské hřiště. První, na které jsme dorazili byl obrovský betonový plácek (bez jediné lavičky), na kterém téměř nic nebylo. Nechápu, jak to mohli ve městě, kde je v létě šílený vedro vůbec povolit… Druhé hřiště ač mnohem menší bylo fajn se stromy a lavičkami, včetně toalet:)
Na malém náměstí jsme si dali parádní oběd včetně živé muziky, a s plnými pupky spěchali do přístavu. Na lodi jsme byli jen my a dvě holky z Kanady. Než jsme vypluli, musela jsem ještě nakojit Beky, který se právě probudila. Kapitán byl v pohodě a dal nám čas 🙂
Jakmile jsme vypluli z přístavu, ukazuje kapitán před sebe – delfíni!!! Byla to super podívaná. Plavalo s nimi i mládě a to bylo neskutečně roztomilé. Prý nebývá zvykem, aby se delfíni přiblížili takto ke břehu. Dnes ráno tu prý narazili i na žraloka! To už je ovšem velká vzácnost. Kapitán ho tady u břehu ještě neviděl. No jít tady do vody by mě krapet znervózňovalo.
Delfíni odpluli a my se mohli vydat na jeskyně. To co tady voda udělala za dlouhá léta s píkovcovými útesy je nádhera. Proplouvali jsme tak úzkými uličkami, že se nám občas tajil dech. Podívaná to byla pohádková.
Sečteno a podtrženo, Lagos i se závěrečnou zmrzkou byl moc fajn 🙂
Albufeira – ZOOMARINE
Dnes mám narozky – 35! Ráno mě Honzík potěšil krásnou květinou, růčo trhanou 🙂 a po snídani jsme si naložili pořádnou dávku turistické pohody v rodinným zábavním parku. Jedná se o park, kde je od každého něco – kolotoče, tobogány, delfíni, papoušci, lachtani, dinosauři, 4D kino a hlavně ruské kolo, na které se náš Viki těšil už z Porta, kde jsme mu ho nedopřáli 🙂
Jelikož a protože nás to tu bavilo a ne všechno jsme stihli, prodloužili jsme si za 8€ vstupenky i do dalšího dne.
Druhý den už jsem si užili všeho, co jsme nestihli a odcházeli jsme z pocitem, že jsme této zábavy nabažení.
Tavira
O Taviře mnoho lidí básní, tak jsme se rozhodli, že ji také navštívíme. Dorazili jsme na místo ve večerních hodinách. Honza našel velké parkoviště na břehu řeky, kde stála spousta dalších obytek. Ovšem ne ledajakých. Tady jsme obdivovali hlavně přestavěné autobusy a náklaďáky převážně z Anglie a Francie. Ve všech těchto kárách cestovali především důchodci 🙂
Ráno jsme vyprali v lavandérii, a stejně jako další turisti jsme se nalodili na loď, která nás zavezla na ostrov hned u pobřeží s prý “nejkrásnější”pláží. No, mezi naše TOP místa to asi patřit nebude, ale každý má jiné priority… na pláži jsme si užili příjemný den, jen do zelené vody se nám vůbec nechtělo.
Celkem foukalo a ve vodě bylo hodně řas. Děti v sobě mají stavitelského ducha, takže dokáží začít stavit domečky a bungry kdekoliv a z čehokoliv 🙂 My jsme trumfli rekord v plážovém pinčesu (dali jsme 100 ťuknutí :))). Po cestě zpět jsme bojovali s komáry. Rebeka navíc na lodi vyplivnula dudlík tak šikovně, že se odkutálel přes kraj paluby, tak jsme aspoň stihli zamávat.
Večer se udělalo překvapivě teplo, vyrazili jsme si projít noční Tarifu. Musí se nechat, že tohle málé městečko má opravdu kouzlo. Viki si ho projel tradičně na kole 🙂 Dali jsme si skvělou véču v restauraci u řeky. Tam nám Viki do řeky málem spadl… měl štěstí, že byl zrovna odliv a vody bylo málo, takže přistál na blátě. Kromě šoku se naštěstí nic nestalo. Tady se děti také poprvé osmělily a zkoušely svou angličtinu v praxi. Zeptat se na záchod, dojít si pro lžičku a nebo objednat zmrzku už dokážou 🙂
Users Today : 62
This Month : 1105
Total Users : 58715
