1. týden – adaptační

1. týden na cestě – ADAPTAČNÍ

celá foto galerie   ZDE

19. 8. 2019 – ODJEZD Z PRAHY

Tento den byl pro nás všechny dlouho očekávaný. Tak moc jsme o něm mluvili, až nám to ve finále přišlo celé neuvěřitelné a pořád jsme se navzájem ujišťovali, že se to celé opravdu děje 🙂

Den před odjezdem jsme už popsali na stránce “před odjezdem” a den odjezdu byl od 6 ráno opravdu hodně náročný. Chvílemi jsem propadala panice, že není reálný, aby byl dům v 11h prázdný a připravený na předání novým nájemníkům. Veliký dík patří našim dětem, které asi vycítily důležitost tohoto dne a s vyklízením a balením obytky nám pomohly. I maličká Rebeka (2 měsíce) raději spala a nechala mě balit.

V 10:45 přichází slečna Julie z realitní kanceláře a já ji prosím, že ještě těch 15 min potřebujem 🙂 Nutná byla hlavně poslední sprcha 🙂

Po jedenácté hodině už dům procházíme s Nikem a Sašou a vysvětlujeme, jak co funguje. V té rychlosti si ani nestíháme uvědomit, že jim opravdu přenecháváme náš dům na rok a my vyrážíme do světa, plnit si svůj sen. 

A je to! Pořádně zatroubit v ulici, uronit slzu a rychle ji utřít. Nevědět, která emoce má v danou situaci přednost… vyzvednout pizzy, spočítat děti a ještě se naposledy obejmout s mamkou Jarmilkou a taťkou Mirkem.

První cíl cesty je samozřejmě Aš. Tady se nakonec rozhodeneme zůstat do druhého dne. Pořádně se vyspat a v klidu uspořádat věci v obytce a taky ji polepit samolepkami, aby byla už na první pohled naše 🙂

20. 8. ODJEZD Z AŠE

Ráno jsme ještě dotunili obytku a Rozárka s Viktorem už najeli na kočovný život 🙂 V Aši v ulici si donesli židličky a stolečky a hráli stolní hry :))) lidi koukali udiveně, ale my se chechtali…

 

Veliký dík babičce Evičce a dědovi Vláďovi za výbornou sekanou, řízky, bábovku a palačinky, které nás zachránili první dva dny na cestě. Poslední obejmutí a slzčky (dyť jsme za chvilku zpátky) a už je čas vyrazit. 

 

Ale kam? V tom shonu jsme nestihli vymyslet 1. cíl naší cesty. Víme směr a míříme tedy k Bodamskému jezeru. Celou cestu lilo jako z konve. Za tmy jsme zastavili v Německu kousek od silnice v lese.

21. 8.  – AFFENBERG SALEM (kousek od Bodensee)

Ráno jsme spali asi do 9h a v poklidu se nasnídali. Bylo nám jasné, že už by to chtělo nějakou akci pro děti. Opičí hora byla poblíž, tak jsme vyrazili. Je to moc příjemný lesopark, kde na hlavní budově hnízdí nA 40 čápů a na lesnatém kopci se procházíte přímo mezi opicemi -Makaki. Zakladatelem a majitelem parku je alsaský baron Gilbert de Turckheim. Opičky tu jsou na lidi zvyklé a čekají u cesty až jim dáte popcorn 🙂 berou si ho opravdu něžně. V další části parku jsme se prošli mezi daňky a žasli nad obřími kapry v malém rybníčku. 

 

 

22. 8. -MALÉ JEZERO  -MINDELSEE U BODENSEE (parkování u čápa)

Od opiček jsme se navečer vydali hledat místo na spaní a objevili jsme parádní stání u pole, kde poletovali dravci a procházel se čáp. Ještě vešer Honza s dětmi objevil, že se dá po polní cestě dojít k malé pláži u jezera. Ráno jsme se k němu vydali. Honza byl připraven na koupačku, ale mně byla celkem zima (na mikču), tak jsem se mu jen smála :))) ale když jsme dorazili na místo (pravda, celou cestu jsme běželi a já se zahřála -1. běh po porodu :))) vůbec jsme neváhali, odhodili všechny svršky a skočili do průzračné vody. Bylo tam fantasticky! Jo a abych nezapomněla, cestou k jezeru jsme na nebi viděli vzducholoď a taky nad námi létalo hejno divokých hus 🙂

23. 8. – AUVERGNE – FRANCOUSKÉ STŘEDOHOŘÍ  (území vyhslých sopek)

Míříme směr Lurdy a po cestě projíždíme francouzským středohořím,  které je celé vulkanického původu. Dopoledne jsme se vykoupali v jezeře, které bylo šíleně ledové a pak jsme se vydali lehký výšlap na kopec, abychom se mohli pokochat scenérií vyhaslých vulkánů. Na večer jsme nakoupili v malé vesnici v Carefouru a já byla nadšená!!! Hned u vchodu jste si mohli do papirovýcj pytlíků nasypat těstoviny, rýži, ořechy, luštěniny,… Místo plastových sáčků byly papírové a ten výběr různých dobrot byl fantastický!!!

24. 8. – LURDES – POUTNÍ MÍSTO

Do Lurd jsem se hodně těšili. Byli jsem zvědaví na jeho atmosféru. A musím říct, že nás to nezklamalo. Místo bylo nabité zvláštní energií, vírou a nadějí. Kolem nás byla spousta nemocných a postižených lidí, kteří přicházeli s velikou nadějí a vírou v uzdravení. Ve vzduchu bylo hodně pokory a klidu. 

V roce 1858 došlo v tomto městečku ke zjevení panenky Marie. Ta se zjevila dívce Bernerdett. Podle Bernaardetty jí Marie ukázala na místo, kde má vyhrabat pramen, který bude léčivý. Dívka poslechla a pramen našla. Od té doby na toto místo přichází ohromné množství lidí, kteří věří, že je pramen uzdraví. Od té doby církev uznala  cca 7é zázračných uzdravení, které nemohou být vysvětleny jinak než jako zázrak. Máte zde možnost vodu si načepovat do lahví a nebo vystát ohromnou frontu a vykoupat se v kamenné vaně. 

Jediný šrám na kráse tohoto místa je komerce. Všude kam se podíváte jsou obchody plné sošek panenky Marie a růženců a další památečných předmětů. Centrum města není nijak zajímavé. A hlavně davy lidí. Po Paříži je to prý 2. nejnavštěvovanější místo ve francii.

V tento den byla pro děti i pro nás velká záchrana řeka, která městem protéká. Bylo totiž děsné vedro. Řeku jsme využili ještě večer, abychom se před cestou pořádně osvěžili.