Galicii se přezdívá zelená zahrada. Je to severozápad Španělska, který je stejně jako Asturie a Cantábrie hodně zelený. Rozdíl je ovšem v tom, že tady to je opravdu, jako na konci světa 🙂 Turistů je tu málo a když tak jsou zde především španělé. Galicie je provincie Španělska, která je hodně vlastenecká. Všude jim vlaje jejich vlajka a mluví tu galijštinou, kterou jsou zde psány také všechny cedule a menu v restauracích. Je to taková smíchanina portugalštiny a španělštiny.
Pobřeží, které je burcováno divokými vlnami nese příhodné jméno – Costa da Morte (pobřeží smrti) – dříve tu zahynulo mnoho námořníků. Poslední velkou katastrofou zde bylo ztroskotání ropného tankeru v roce 2002, který vlny doslova přelomily. Tehdy se jednalo o největší ekologickou katastrofu… (do vody uniklo 77 000 tun ropy)
Hlavním městem je Santiago de Compostela a největším městem Vigo.
Pokud pominu poutníky, kteří míří do Santiaga ze severu a nebo z jihu od Portugalska, turisty jsme tady moc nepotkali. Na plážích se sluní pár místních. Pláže jsou s krásným bílám pískem, jako z Karibiku 🙂 ale ten se v obytce dostane úplně všude 🙂 Nenajdete tady žádné velké hotely ani bary na plážích.
Projeli jsme tady hodně zajímavých míst jak na pobřeží, tak ve vnitrozemí. Viděli rásná histrická města i nedotknutou divokou přírodu a pozůstatky keltské kultury.
Praia de las Catedrales
Naše první zastávka v Galicii. Pozdě v noci jsme zaparkovali na celkem rušném parkovišti. Ráno jsme zjistili, že je příliv a na pláž se nedostaneme, tak jsme se jeli podívat do městečka Ribadeo. Malé přístavní město, kde zrovna probíhaly místní slavnosti, při kterých stříleli snad půl hodiny v kuse z děla. Jinak město nebylo moc zajímavé… Odpoledne jsme se vrátili na pláž a zjistili, že jsme se poprvé ocitli v opravdu turistickém centru. Na tuto pláž svážely autobusy turisty. Bylo potřeba se zaregistrovat přes internet a pak jít s davem, z čehož jsme byli nejprve hodně rozmrzelí, ale nakonec to stálo za to. Skály a jeskyně na pláži jsou opravdu nádherné.
A Coruňa
FOTKY
Přístavní město, kam jsme se jeli podívat na nejstarší dosud činný maják na světě. Byl vybudován v římském období (pravděpodobně na konci 1. st. n. l). Náleží do světového dědictví UNESCO. Podle legendy byl postaven na počest Herkulova vítězství nad obrem Géryonem přímo na místě, kde se jejich souboj odehrál. Poblíž majáku, jinak také Herkulovy věže, je sochařský park.
Z majáku jsem byli trochu zkalmaní… čekali jsme starou stavbu s atmosférou doby, ale našli jsmě nově opravený maják. Den byl větrný a procházka parkem příjemná. Do města už jsme neměli sílu jít. Začalo pršet a děti už toho měly dost 🙂
Santiago de Compostela
Další poutní místo po Lurdách, které jsme navštívili. V noci jsme hledali místo na přespání. Honza mě trochu proklel, když jsem ho navigovala úzkými uličkami do strmích kopců na mnou vybranou vyhlídku na kopci Bohů. Nakonec jsme to všichni zvládli 🙂 a měli jsme jedinečný výhled na noční Santiago. Ráno byl problém s parkováním ve mestě podobný. Nakonec jsme auto nechali u Lidlu a vydali se do centra pěšky (cca 2,5 km). Všude kolem proudily davy poutníků. Když jsme dorazili do centra, pod branou nás přivítal dudák, který náramně dokresloval atmosféru (mimo jiné dudy do těchto končin přinesli keltové a jsou tradičním nástrojem Galicie). Na náměstí před katedrálou byla spousta povalujících se poutníků, kteří si zaslouženě vychutnávali svůj vrchol cesty. Katedrála je momentálně v rekonstrukci, takže lešení, zbíječky a dělníci celou atmosféru trochu kazili. Naštěstí byla otevřena část s ostatky sv. Jakuba, tak jsme ho šli taky pozdravit.
(Santiago znamená Jakub – odtud Svatojakubská pouť)
Fisterra
FOTKY
Nejzápadnější bod pevninského Španělska, o kterém se dříve domnívali, že je koncem světa. Sem si spousta poutníků protahuje svou pouť ze Santiaga. Je tu maják a krásné útesy. Počkali jsme na západ slunce a vydali se zase o kus dál 🙂
Praia de Rostro
Nádherná pláž. Dlouhá a úplně prázdná. Strašně moc tu foukalo a plavání bylo zakázané. Pláž nebyla hlídaná a vstup do vody byl hodně strmý. Děti se vyřádily v potůčku, který na kraji přitékal. Dali jsme si pohodový den u obytky a večer se vydali na západ slunce na útesy.
Cascades de Erazzo
Vodopády u pobřeží. Než jsme k nim došli, procházeli jsme stavbou a vodní elektrárnou. Měla jsem strach, že romantický pohled na vodopády nebude. Když jsme tím vším prošli, byla to náramná podívaná… ale člověk se holt musel dívat jen jedním směrem 🙂
Jo a ve městě měli opět nějaké slavnosti a znovu stříleli cca půl hodiny z děl a z pušek.
Praia de Carnota
Pláž, na které je snad ten nejjemnější bílý písek. Na mini parkovišti u pláže nás přišel přivítat místní týpek, který nás vítal jako vzácné hosty 🙂 druhý den nám dokonce sliboval, že nás pozve na jídlo, ale nakonec jsme se s ním minuli. Pláž perfektní, ale koncentrace much a komárů po setmění byla veliká. První den odjel Honza pro vodu do města a já zůstala na pláži s dětmi. Kochali jsme se božským západem slunce, když to najednou začalo… nálety dravých komárů. Zavelela jsem: “Pod deky!” Děti z toho měly prču, chechtaly se pod dekou. Já se zakuklila jako mumie, abych ochránila Beky. Nakonec to odnesl Vitorův zadek, Rozárky čelo a moje ramena. Beky bez zásahu 🙂
Na pláži se nám po ránu díky odlivu naskytl obrovský prostor na kreslení a psaní, tak jsme si dopolední školu daly na pláži 🙂
Praia de Lariň
FOTKY
Krásná klidná pláž u majáku. Vhodná na plavání, vlny po dlouhé době nebyly žádné. Celý den jsme z pláže pozorovali vrtulník, jak v kopcích za námi létá sem a tam. Při dalším přejezdu jsme projížděli místem, kde už jen doutnal požár pole či louky.
O Grove
Uběhly další 2 týdny od posledního praní, tak nás čekala noc v kempu. Přijeli jsme do něj cca ve 22h. Jen co jsme zaparkovali vydala jsem se prát. Vyšlo nám to na 2 velké pračky (každá za 5€). Prát se dalo jen na rychlý program na 30 min. Horší to bylo se sušením. za 1 € to sušilo 10 minut. Do půl druhý jsem tam s tím zápasila a měla jsem vyprané 2 pračky , ale z části usušenou jen jednu. Hlavně mi došly všechy mince, takže jsme to nakonec rozvěsili po celé obytce a ráno to šel Honza dosušit.
Voňaví a čistí jsme se vydali na průzkum této oblasti. Dříve byl tento polostrov ostrovem, ale postupem času sem vítr zavál písek a připojil se k pevnině.
Navštívili jsme místní Akvárium, které už mělo svá léta slávy za sebou, ale bylo moc hezké a hlavně jsme v něm byli úplně sami, což mělo své kouzlo. Vedle akvária jsme si dali výborný oběd (chobotnici se sýrem 🙂 je to místní specialita) s výhledem na záliv . Na parkovišti nasbírali pytel jedlých kaštanů, a vyrazili dál.
Na kole jsme si projeli malý lázeňský ostrov Illa da Toxa, kde měl být Gobití park (inspirováno hobiti). Bylo to dětské hřiště, moc hezky udělané. Jinak na ostrově krom golfu a lázní nic nebylo. Vlastně jo. Byl tu kostel, který byl celý obložený mušlemi 🙂 .
Večer jsme zaparkovali kousek od přístavu s výhledem na dřevěná mola na vodě, kde pěstují ústřice, slávky a další mušle. Na ty jsme se vypravili další den. Výlet turistickou lodí, kde na plno hrála hudba. Dopluli jsme k jednomu molu, kde nám ukázali, jak jsou na provaze navěšené slávky, pak něco dlouze povídali španělsky. Škoda… anglicky tu nikdo moc neumí. K obědu byly slávky, jak jinak. Děti se jen zašklebily :), a krmily mušlemi racky, což byla super atrakce.
Popojeli jsme asi 30 min, abychom se podívali na místní trh ryb. Byla to spíš aukce. Prodávající navrhl nejvyšší částku, která se pak na displeji po 0,10€ snižovala, a kupující si ji zmáčkl na ceně, kterou za to dá. Kupujících tam sedělo asi 20.
Praia Samieira
Pláž u malé ospalé vesničky. Na místě jsme jen přespali, ráno se proběhli po pobřeží, které bylo zahalené mlhou a putovali zase dál.
Pontevedra
Příjemné klidné městečko s pěknou historickou částí. Bylo peklo zase zaparkovat. Procouráváme historickou část města a necháváme děti vyřádit na místním hřišti.
Vigo
Vigo je největší přístavní město Galicie. Parkování už snad ani nezmiňuji. Nakonec se zadařilo u přístavu. Vigo jakožto město nás moc nelákalo, přijeli jsme sem kvůli Islas de Cíes. Ostrovy, na kterých je údajně nejkrásnější pláž na světě 🙂 Když jsme si chtěli koupit lístky na loď na další den, zjistili jsme, že jsou ostrovy na 5 dní dopředu bez šance. Tolik času jsme ve Vigo strávit nechtěli, tak jsme vidinu nejkrásnější pláže vzdali a rozhodli se jet objevit trochu toho vnitrozemí Galicie.
Termas de Prexigueiro
Přespali jsme v krásném lese. Dali jsme si hodně poklidné dopoledne a po obědě vyrazili k termálním pramenům. Jsou to malinká jezírka, do kterých teče siřičitá voda o teplotě přes 40°C. Tyto lagunky s teplou vodou jsou volně přístupné. Bylo tam s námi asi 5 dalších lidí. Místo je opravdu oázou klidu. Místí byli unešení z Beky a chodili si s ní popovídat. její úsměv je úplně odzbrojoval :). S Beky v autosedačce na břehu jsme se vydrželi rochnit přes hodinu. Příjemný relax. Pro ty, kteří by raději větší pohodlí, byly kousek nad tím lázně s umělými jezírky, masážemi,…
Ribadavia
Malé městečko u řeky s krásným historickým centrem, spoustou strmých úzkých uliček. Strávili jsme tam celé odpoledne, a za celou dobu potkali minimum lidí, turistů na prsty jedné ruky. Pak jsme se šli projít kolem řeky, kde už jsme nepotkali nikoho. Nasbírali jsme další hromadu kaštanů, ochutnali místní hrušky a fíky – ty ale ještě nebyly zralé. Bylo krásně teplo, tak se děti cachtali asi hodinu v řece, kde jsme viděli želvy a jakéhosi “kormorána”.
Parque Arquelóxico da Cultura Castrexa de San Cibrao de Las
Navštívili jsme nejvýznamnější naleziště keltského oppida. Bylo to 1. předem rozmyšlené rozvržení vesnice, ve které byly dvě části. Jedna pro vyšší vrstvu obehnaná hradbami a druhá pro nižší. V této “castro” žilo kolem 3000 obyvatel a pochází z 2. století př. n. l. (Castros – hradiště – uskupení kruhových obydlí na zpěvněných návrších). Keltové zde měli velké zásoby zlata, protože řeka Munho jej byla plná. Vidět byly základy kanalizace i dlážděných chodníků či lázně.
V Galicii se Keltové spojili s místními obyvateli – s Ibery a tak vznikla Keltiberská kultura.
V Galicii je přes 3000 nalezených castros. Existuje nekolik důkazů o tom, že Irové jsou potomky keltů z Galicie (podobné petroglyfy – rytiny a obrazy v kamenech, podobná hradiště a dudy – ty jsou v Galicii národním nástrojem)
Místní obyvatelé si na tom, že jsou potomky Keltů hodně zakládají. Je to něco, co je odlišuje od zbytku Španělska a tím zvyšuje jejich vlastenectví.
Toto místo opravdu stojí za návštěvu. U naleziště je i muzeum , ve kterém je bohužel všechno v galijštině nebo španělštině. Máme několik ofocených textů, které čekají na překlad…
Users Today : 73
This Month : 1116
Total Users : 58726
