VZHŮRU NA PALUBU!!!
Nalodění na trajekt je tentokrát hodně rychlé. Policista zkontroluje vnitřek auta – mrkne na záchod, do skříně a do lednice :), ale do garáže, kam by se nám vešlo klíďo 10 lidí se nekoukl vůbec. Při odchodu ještě přepočítal děti a pohrozil mi z legrace prstem, že jich už máme dost… že už by to jako stačilo 🙂
Po kontrole jsme mohli rovnou na loď, která byla o poznání menší a starší než ta od společnosti Grimaldi Lines z Barcelony na Sardínii. Jdem si vyzvednout kartu od kajuty a cestou zjišťujeme, jak je na tom dětský koutek tentokrát. Na místě, které pro něj bylo vyhrazené, nebylo nic než televize, na které běžel pořad typu Riskuj! Děti byly víc než zklamané a dost brmlaly. No nic, dáme rychlou večeři a půjdeme spát. Ovšem taková véča na lodi se nezdá. Samoobslužný bar – bereme 3 jídla, žádná sláva, a s divným smaženým pocitem v břiše a lehčí o 60€ jdeme spát.
Beky si užila pořádnou sprchu a po kajutě zdokonalovala svůj lezecký styl :).
Viki začal mít trápení s bříškem. Čekala nás bezesná noc, kdy se Viki kroutil a plakal.
Ráno jsme z kajuty viděli pevninu, ale než trajekt zaparkoval, ještě to trvalo dost dlouho. Tentokrát mu v parkování pomáhaly dva remorkéry, ze kterých se linul hustý černý dým…
1. den Palermo
Vikouš je úplně kožený a my taky… Jen Rozárka s Beky jsou fit.
Konečně jsme tu – PALERMO!!! SICÍLIE 🙂
Vylodění v Palermu bylo stejně rychlé jako nalodění. Teplíčko, které nás přivítalo bylo super. Opravdu jsme si najednou připadali jak v Africe 🙂 Palermu se totiž přezdívá Afrika Evropy. Brzy jsme pochopili proč.
Po chvilce hledání Honza objevil místo k zaparkování kousek od přístavu. Už tam nějaké obytky stály. Hned k nám přiběhl první černoch a vydával se za strážce parkoviště. V momentě přiběhl druhý a začal se s tím prvním dohadovat, že tam nemá co vybírat, že se tady parkuje zadarmo. V jednu chvíli na Honzu mluvili oba naráz a ve finále ten druhý příchozí řekl, že pokud dáme peníze tomu prvnímu, budeme tady mít problém… No tak tedy dobrá… my platit nebudeme 🙂 Nemáme z toho dobrý pocit, ale zůstáváme a obědváme. Přichází černoch, který nám zakázal platit, aby objasnil situaci a omluvil se za ni. Věc se má prý tak, že se na místě nikomu nic neplatí. On tam je, aby na auta dohlížel a pokud mu za to budeme chtít zaplatit, tak můžem, ale povinnost to není. Podáme se si s ním ruku, jakože dobrý a dojídáme. Hurá do Palerma!!!
PALERMO
Je teplíčko na tílko a kraťasy, ale dost fouká… Vikiho dnes necháváme ležet v kočárku, aby si odpočinul a dospal se. Na fotkách ho tedy nehledejte 🙂
Vcházíme do města a před nosem nám prosviští popelnice hnaná větrem, která naráží do zaparkovaného auta u silnice. Procházíme úzkými uličkami a vnímáme hodně silné kouzlo tohoto města.
Člověk neví kam s očima, chvíli obdivuje neskutečné historické skvosty a zároveň pozoruje smutnou, rozpadající se část budov, kde v přízemí jsou bary, ale nad nimi jsou patra obehnaná lešením a sítěmi, aby hostům nespadl kus domu na hlavu. Je to jakoby se překřikovaly různé etapy, které město zažilo.
Ať už slávu a bohatství, válku a rok 1943, kdy bylo město vybombardováno a nebo mafii, která město potopila ještě hlouběji. Bylo zajímavé si o tom všem povídat s dětmi. Hlavně po zkušennosti, kdy nás dvakrát o peníze prosili ženy s dětmi. Byli jsme připraveni, že bychom si pro tyto případy rozměnili více eur, abychom jim mohli něco dát… ale od té doby jsme jinde na Sicílii takovou chudobu neviděli.
svatá Rozálie je patronkou města Palermo 🙂
Interiéry kostelů jsou tu překrásné, pomalu procházíme až na křižovatku Quattro Canti (v překladu čtyři rohy), která je zajímavá především tím, že je do tvaru osmiúhelníku a protínají ji dvě nejslavnější ulice v Palermu. Měli jsme štěstí, že je zrovna sobota, protože o víkendu je křižovatka pro auta uzavřena a my si ji tak mohli v klidu vychutnat…
Za poslechu pouliční umělců jsme došli až ke Cattedrale di Palermo. Majestátní budova. Uvnitř je nádherná, ale klidné a duchovní místo to nepřipomíná. Dav tursitů si tam hlasitě povídá a nechybí ani stánek se suvenýry… Tak tam alespoň v klidu nakojím, tedy za přihlížení asiatů, kteří si nás div nefotí 🙂
Dojdeme až ke královskému paláci, kde se před jeho zdmi odehrává Peace Run
Jendá se o nejdelší štafetový mezinárodní běh s hořící pochodní, která má po světě roznášet mír. Vystoupil sbor jeptišek, děti ze škol. V přístavu jsme viděli loď, na které vlála vlajka tohoto běhu, která pochodeň na ostrov nejspíš přivezla.
Dostali jsme hlad. Chtěli jsme se najíst mimo turistickou oblast, tak jsme zahnuli do postranní uličky… Tady se nám otevřel nový svět. Chudoba, špína… Chvílema jsem si připadali, že někomu procházíme obývákem. Uličkama jsem se propletli až na místní trh, kde to hrálo všemi barvami a vůněmi, připadali jsme si jak v Asii. Když jsme se promotali skrz dav, ocitli jsme se ve čtvrti, kde probíhal pouliční “blešák”. Po chodnících bylo rozprostřeno mnoho věcí, které už na první pohled dávno nebyly funkční. Díky větru se všechno povalovalo všude. Neskutečný binec. Mezi tím vším navíc projížděla hodně nekoordinovaně různě potlučená auta a skůtry… druhá tvář Palerma. V malém obchůdku jsme koupili pizzu (takovou tu buchtouvou s hromadou sýra) a snažili se promotat zase zpět mezi turisty.
Vikouš spokojeně chrupe v kočáru. Ještě z něj dnes nevylez. Mu to jednou budeme vyprávět 🙂
Při návratu k autu nás vítá zase jiný černoch, ale Honza mu vysvětlí, že už jsme mluvili s jeho kámošem a tak nás nechává být. Před odjezdem ještě využijeme parádní hřiště u přístavu. Za tmy přejíždíme do nedalekého města Cefalú.
2. den CEFALÚ
Večer přijíždíme do městečka a zjišťujeme, že je všude zákaz obytek. Jediná možnost je placené parkoviště za 20€/24h, ale bez vody, odpadů, toalet.. prostě pouze parkoviště. Cena je dost přemrštěná, ale nic jiného nám nezbývá.
Ráno prší. S Rozárkou se učíme, Viki se ještě dává do kupy a Honza pere v místní prádelně :). Po obědě se vydáváme do městečka. Je kouzelné. Uzoučké uličky kamenných domků s malými balkonky. V přízemí spousta malých prodejen. Narážíme na starou prádelnu mezi domy, kterou stále protéká voda a je perfektně zachovalá (tady Honza nepral 🙂
Dorážíme na náměstí, které je malé, ale s nádherným výhledem na katedrálu a skálu, která je za ní.
Během chvíle zjišťujeme, že máme smolíka, protože od 13h začíná siesta a vše bude až do 15:30 zavřeno. Nepochopitelně i katedrála, do které je vstup zdarma… Po relaxu v obytce se vracíme zpět a obdivujeme Normanskou katedrálu na náměstí, ve které je obrovská mozaika Ježíše.
3. – 6. den Vikiho trápí bříško…
Čtyři dny se pohybujeme v okolí Údolí chrámů – Valle dei Tempi. Viki si stále stěžuje na bříško, vydáváme se tedy do místní nemocnice. Je to obrovský labyrint, ve kterém na anglicky mluvící nenarazíte. Díky za hlasový překladač… 🙂 Pochopit, jak to tady funguje, nebylo vůbec snadné. Nejprve jsme se museli na takové vrátnici zaregistrovat. Nastal problém, jak zapsat do počítače Českou Rep. Žádná z variant nefungovala. Nakonec pán znovu zopakoval, že to je Czechoslovakie (to jsem se mu snažila vysvětlit už od začátku, že to už jaksi neplatí…) a hle. Systém to schroupnul 🙂 S papírem, kde je Viki čechoslovák míříme na dětské. Tam mi překladač po vyšetření pohmatem břicha napsal: “Cítím samá hovna. Hovna budeme muset evakuovat.” Neubránila jsem se smíchu… Paní doktorka na mě nechápavě koukala, tak jsem jen stiskla rty vyšetření poračovalo. Nakonec dostal klistýr a “evakuace” byla úspěšná 🙂
Jenže další den bříško opět bolelo. To už si nás tam nechali na pozorování a udělali veškerá vyšetření (krev, moč, sono) a vše bylo v pořádku. Viki tam relaxoval u pohádek a celkem si to užíval. Hůř na tom byl Honza, který tam s ním musel přespat (což je povinnost do 15ti let dítěte). Jen je k dispozici pouze jedna postel a plastová židle.
Kluci to zvládli a zdraví (bez bolení bříška) odjíždíme do vesničky Lido Rosselo, parkujeme u hřiště, které máme opět jen pro sebe. Po nějaké době přijíždí rodinka z Německa s malou holčičkou. Přidají se k nám na piknik a vypráví svou cestu. Jedou už rok a půl (holčičce jsou dva). Paní je na mateřské a on v důchodu, tak mají čas a cestují v dodávce po Evropě. Prima lidi 🙂
7. den Valle dei Tempi
FOTO Údolí chrámů
Údolí chrámů – Valle dei Tempi. Konečně se dostáváme k vytoužené prohlídce chrámů, na které už pár dní koukáme.
Je to super! Viki opět celou cestu absolvuje na kole 🙂 Je tu opravdu na co koukat. Údolí chrámů v Agrigentu je archeologický areál, ve kterém jsou ruiny kdysi největších řeckých chrámů na světě.
chrám Concordia (nejlépe zachovalý chrám Svornosti)
Agrigento bylo založeno řeckými kolonisty jako Akragas v 6. století př. n. l. Pod řeckou nadvládou setrvalo až do roku 210 př. n. l., kdy ho do své moci získala římská říše a začala mu říkat Agrigentum. Arabové, kteří město dobyli v 9. století, mu začali říkat Kerkent či Gergent. Od normanské éry se používal název Girgenti, a to až do roku 1927, kdy byl v době fašistické éry název města oficiálně italianizován na současné Agrigento.
Chrámy byly po dlouhá léta vystavovány zěmětřesením, ale také křesťanům, kteří chrámy úmyslně ničili. Chrám Concordia (Svornosti) se pravděpodobně zachoval především proto, že jej částečně přestavěli na kostel. V areálu je názorně ukázané a vysvětlené, jakým způsobem tehdy chrámy stavěli, jak převáželi těžké kameny, jak je stavěli na sebe a opracovávali. Chrámy a sochy prý byly dříve hodně barevné, což dnes již není vůbec dochované, jen natural pískovec…
kladkostroj, kterým zvedali obří kusy kamenů na sebe
Stálo to za to! 🙂
8. den Kite – pláž Lido Panama Beach
Má foukat. Míříme tedy na pláž. Sice celkem fuká, ale vlny jsou hodně rozházené. Honza to i přesto jde zkusit. Pláž by mohla být krásná nebýt těch odpadků okolo 🙁
9. den Vila Romana
Probouzíme se do silného deště na parkovišti. Honza nelení a jde uskutečnit svůj dlouhodobý plán, ke kterému potřeboval silný déšť – umýt střechu obytky 🙂
Villa Romana u města Piazza Armenia je starověká římská vila s lázněmi. Jde o nejrozsáhlejší a nejbohatší komplex dochovalých mozaik na světě. Počátky stavby sahají do konce 3. století. Jsou zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.
vyhřívané místnosti (něco jako dnešní sauny – vedla tam trubkami z keramiky voda horká až 60°C
Vila se této stavbě sice říká, ale šlo spíše o luxusní palác ve vnitrozemí Sicílie, ve kterém nechyběly lázně s vyhřívanými podlahami nebo kaple. Všechny místnosti a nádvoří byly zdobeny krásnými mozaikami. Prostory pro služebnictvo měly na zemi geometrické ornamenty a pokoje pro rodinu byly zdobené krásnými obrazy. Na nich josu k vidění záznamy z tehdejšího života. Nechyběly výjevy z lovu zvířat, obchodníci, ženy s obnaženým pozadím či poprsím, a také slavné vyobrazení žen v dvoudílných plavkách, které hrají různé plážové hry.
slavná mozaika žen v bikinách (bikiny tedy neobjevili Američané 🙂
Děti dostaly za úkol zjistit z obrazů, jak se dříve lovili lvi. Na obraze je zobrazen lev, který se kouká do skleněné koule. Myslí si, že vidí své mládě a jak je zpitomělý, mohli jej v klidu polapit :). Celý komplex je krásně zrekonstruovaný. Z paláce zbyly jen obvodové zdi (asi po hodně silném zemětřesení), proto jsou nad mozaikami velmi vkusně vybudované střechy, které dokreslujjí původní ráz budovy.
Zajímavý byl také záchod. Ten byl umístěn mimo budovu a mohlo na něm “trůnit” až 8 lidí najednou. To musely být super debaty 🙂
záchod mimo budovu (až pro 8 lidí najednou)
10. – 11. den Syrakusy
Jsme ubytovaní v Sosta Camper 23€/noc. Užíváme si, že dva dny nemusíme řešit, vodu, elektriku ani kde parkovat přes noc. Prostě jako v hotelu. Za obytkou jsme měli koně s hříbaty a majitel byl bezva ital Claudio, který nás za 10€ hodil do Syrakus a zase nás tam večer vyzvedl.
Syrakusy. Město s velkou historií a krásnými památkami. Část města leží na ostrůvku Ortigia, se kterým je spojeno mostem. Je tady toho tolik zajímavého, že ani nevím, kde začít. Hlavní památky tady zachovali Řekové a později Římané.
Na kraji města u velkého pískovcového lomu leží velký archeologický areál, kde je k vidění řecký amfiteatr z 5. st. př. n. l. kam se vešlo až 15 tis. diváků. Je celý vytesán ve skále a patří k největším divadlům antického světa.
řecký amfiteatr
V jeho blízkosti vybudovali Římané svůj amfiteatr, který se velice podobá římskému Koloseu. Na rozdíl od Řeků se zde nehrály divadelní hry, ale gladiátorské zápasy a zápasy se zvířaty. Uprostřed byl vybudován bazének na krev :/ no, zvláštní, co lidi toužili pozorovat.
římský amfiteatr
V tomtéž areálu je velký vápencový lom, ve kterém je několik vytesaných jeskyňí. Nejznámnější je Dionýsovo ucho, která má tvar oslího ucha a skvělou akustiku. Za vlády Dionýsa zde bývalo vězení. Prý sem chodil rád poslouchat, o čem se spolu vězni baví 🙂 Je to obrovská prostora – dlouhá 65 metrů, vysoká 23 metrů a až 11 metrů široká.
Dionýsovo ucho
Celý areál dostal očividně v roce 2007 velké dotace z EU, ale od té doby na to nikdo nesáhl. Je to škoda, protože některé části byly z tohoto důvodu nepřístupné.
Nekropole Grotticelle jsou skalní hrobky. Někde mezi nimi se nachází i Hrobka Archimédova. Tu jsme ale nenašli…
Santuario della Madre Vergine delle Lacrimae je hodně podivná stavba. Jedná se o obrovský chrám/kostel, který byl postaven na počest plačícího obrazu Panny Marie v roce 1953.
(Obraz ronil slzy 3 dny. Vědci nedokázaly vysvětlit, kde se slzy, které mají stejné složení jako lidské slzy, na obraze berou. Papež Pia XII. zázrak v roce 1954 uznal za boží znamení.)
V roce 287 př. n. l. se zde narodil slavný matematik a vynálezce Archimédes. Město jeho památkou také žije, ať už Technoparkem Archimedes, museem Archimeda a Leonarda da Vinci nebo písmenem Pí, jako sochou na kruhovém objezdu.
My navštívili jak Archimédův technopark, tak muzeum. Technopark byl také z doby, kdy sem proudily dotace a po 10 letech už působí hodně zanedbaně. Byli jsme v něm sami, to bylo super 🙂 Přivítali nás dva pánové. Mladší nás provedl a některé vynálezy nám předvedl. Děti byly nadšené.
Mohly si vyzkoušet základy vědeckých poznatků třetího století př. n. l. – různé kladky, navyjáky, katapulty, vodní kolo, vodní hodiny, beranidlo nebo také zápalná zrcadla, díky kterým se prý podle legendy povedlo Archimédovi potopit několik římských lodí. Viki si zapálil list 🙂
Ostrov Ortigia je spojen se Syrakusy mostem. Oproti městu jsou zde zachovalé staré budovy a krásné úzké uličky. Jsou zde ruiny z Apollónova chrámu (6. st. př. n. l.).
Apollónův chrám
Na náměstí nás svou velkolepostí překvapil Dóm, což byl původně řecký chrám zasvěcený bohyni Athéně. Dříve před ním stála socha bohyně s pozlaceným štítem, který prý sloužil díky odleskům jako maják pro námořníky. Tento chrám byl v 7. st. n. l. přestavěn na křesťanskou baziliku. Dórské sloupy prostě obestavili zdmi.
Muzeum Archiméda a Leonarda da Vinci, na ostrově Ortigia bylo soukromé a nové. Mohly jsme si opět prohlédnout technické vynálezy. Ne všechno si mohl člověk vyzkoušet a osahat, v tom byl technopark pro děti skvělý. Za návštěvu určitě stojí (hlavně děti ocení).
12. – 13. den sopka Etna
Na sopku se děti těšily už z Francie, kde jsme projížděli sopečným pohořím, kde už jsou ovšem sopky vyhaslé. Už z dálky byl vidět zasněžený vršek a malý obláček kouře. Když jsme ji uviděli poprvé, byl to silný zážitek. a co teprve cesta nahoru. Pozorovat, jak se postupně mění příroda, bylo úchvatné. Všude kolem nás jsou proudy ztuhlé lávy.
Na parkoviště pod lanovkou přijíždíme chvilku před 15h. Je to celkem pozdě, ale den je nádherný a my tušíme, že pokud nahoru nevyrazíme ještě dnes, zítra už to nemusí s počasím klapnout. Oblékáme na sebe tedy vše, co ssebou máme a jedeme nahoru. Trochu nervózní, jak Beky zvládne výškový rozdíl, ji raději celou cestu v lanovce kojím, aby polykala. Zvládla to skvěle – a nahoře to zase celé prospala 🙂
Páni, nahoře to bylo nádherný…všude sníh!!! Děti jsou jak u vytržení a začíná koulovačka. Nad špičkou je vidět malý kouřový obláček 🙂 
Vracíme se k autu a tady na nás čeká náramná podívaná, začíná západ slunce. Venku už začíná pořádně foukat. 
V noci vítr zesiluje tak, že raději přeparkujeme do závětří. Ráno už víme, že včerejší rozhodnutí bylo správné. Dnes už bychom nahoře nic neviděli, vrchol je v mracích. Později zjišťujeme, že dnes lanovka kvůli silnému větru ani nejezdí. Že je opravdu silný jsme okusili na vlastní kůži při výstupu na jeden z bočních kráterů, ve kterém je láva z roku 2002. Nahoře to fičelo, tak, že děti nemohly udělat krok a nás to téměř povalilo. Pokorně jsme rychle scházeli dolů. Sopečný prach máme i mezi zuby 🙂
Zmrzlí na kost jdeme zkusit 7D video. Nakonec jdou jen kluci. Trochu jsme doufali, že se ve videu dozvíme něco zajímavého, ale byl to jen akčňák… 🙂 Viki si v půlce tak bál, že si raději sundal brýle. V sále byli jen oni dva 🙂 Stále lační po informacích, jsme zašli do boudy horský průvodců. Po prvnotní neochotě se nás nakonec ujal sympatický Mario, který nám dal základní informace o Etně.
Momentálně jsou aktivní 4 krátery, ze kterých se stále kouří. Jinak po celé sopce jich je kolem 300. Sopka v poslední době soptí poměrně často. Naposledy si upustila před nedávnem 2.10. Úplně na vrchol se teď nesmí. Sopku hlídá cca 100 senzorů, které kontrolují její seismickou činnost (před výbuchem se nejdřív zatřese :). Ukazoval nám fotky, jak blízko se dá jít u tekoucí lávy, to že nebezpečné není. Pak už byl čas polední pauzy… kámoši na něj pískli, tak nám dal mapy na památku a rozloučil se.
14. den Taormina
Nádherné městečko s řeckým amfiteatrem, ze kterého je fantastický výhled na Etnu.
oznorDL
15. den
trajekt z Messiny
Users Today : 73
This Month : 1116
Total Users : 58726
