Dnes 11.12. jsme přejeli české hranice 🙂 Tímto dnem jsme zakončili naše 16-ti týdenní putování po jižní Evropě obytkou. Původní plán dojet až do Turecka jsme už v Portugalsku zavrhli. Co jsme se na cestě určitě naučili je, zůstat flexibilní. S dětmi je ve finále realita jiná a je třeba se jí přizpůsobit tak, aby bylo nám všem příjemně. Takže hřiště byla nedílnou součástí naší cesty.

Projeli jsme hodně rychle Německo a Francii, potom už důkladněji sever Španělska a Portugalsko. Přepluli jsme na Sardinii a Sicílii a pak už jsme se  po italské pevnině  pomalu vraceli domů.

Za tu dobu na cestě jsme se o sobě dozvěděli mnoho…třeba že jsme fakt dobrej tým:) Na nervy jsme si nelezli a když náhodou jo, tak na neshodách je přeci nejkrásnější to usmiřování 🙂

Zároveň nám došlo, že nám po 4 měsících rodina a přátelně opravdu hodně chybí. Kéž by šlo vás mít s sebou i na cestách 🙂

Viděli jsme spoustu krásných pláží, měst, historických památek. Celou cestu nás provázelo téma sopek, které děti úplně nadchlo. Navštívili jsme jak Etnu tak Vesuv. Etna byla famózní 🙂 Super byla změna z 20°C na pláži na -5°C se sněhem na vrcholu 🙂

Za velmi cenné považujeme v dnešní době uvědomění, jak důležité je mít pitnou vodu. Často jsme narazili na to, že nám vodu na benzínce nechtěli dát (ani prodat). Byl to nejspíš důsledek antiobytkové nálady místních.  

Teď nás čekají Vánoce v kruhu rodiny. Na pohodu a lidi, které máme tak rádi se už nesmírně těšíme. Pak se zazimujeme na horách a opět se ozveme až v únoru… Odkud? To bude překvapení 🙂

Pokud vás zajímá naše poslední část putování, foto a cestopis z pevninské Itálie jsou ZDE

Zdravíme tentokrát po delší pauze. Poctivě cestujeme a pak toho času na usednutí k počítači není tolik, kolik by bylo potřeba. Od posledního aktuálního příspěvku nás dělí 2 plavby trajektem a 2 ostrovy. 

16.11. jsme přepluli z Barcelony do Porto Torres na Sardinii.

Popis plavby je zdokumentovaný ZDE

Cestopis ze Sardinie si můžete pročíst ZDE

Aktuálně zdravíme ze Sicílie 🙂 jsme ve městě Syrakusy, které jsou mimo jiné rodištěm slavného vynálezce Archiméda a také největší dochovalé řecké divadlo a římské koloseum, ve kterém probíhaly gladiátorské zápasy. 

Cestopis ze Sicílie, který průběžně dopisujeme JE TU

První dojmy ze Sardinie byly převážně nadšení z neuvěřitelně průzračné vody, která měla opravdu azurovou barvu. Dost nám pršelo, což je zde v listopadu běžné. Především už bylo po sezóně. To má své výhody, že si krásná místa užíváte v klidu, ale zároveň je spousta zajímavých míst zavřená. Zavřené jsou i kempy, ve kterých jsme si vždy doplňovali vodu, byli jsme tedy odkázaní na stellplatz, kterých moc nebylo… Silnice na Sicílii nejsou v úplně dobré kondici, takže s obytkou to občas bylo jak po poli a italští řidiči jsou dost nevyzpytatelní. Pořád troubí a přednost z prava spíš nefunguje než funguje 🙂 Větší a rychlejší prostě jede… Sardinii budu mít naždy spojenou s duhou. Díky deštivému počasí jich bylo spousta 🙂

Sicílie. Přivítala nás teplejším počasí a také větší divokostí, krásnými památkami, vstřícnými lidmi, ale i chudobou a špínou… Doprava je chaotičtější než na Sardinii a silnice také… Velkolepých památek ať už po Římanech nebo po Řecích tu je hodně. Je znát, že sem přobližně před 10 lety přiteklo hodně peněz z EU právě na opravu a udržbu památek. Bohužel na většinu z nich už od té doby nikdo nesáhl a některé jsou částečně nepřístupné, právě kvůli jejich zanedbanému stavu. Tříděný odpad tu, stejně jako na Sardinii moc neřeší… a po cestě jsme viděli spoutu černých skládek a rozfoukaného odpadu. I pláže, které jsme navštívili byly hodně špinavé a zanedbané. Na durhý pohled je vidět, jak s tímto ostrovem hodně otřásla válka, silná zemětřesení, mafie, ale také rafinérie, kterých tu pár je a které kontaminovaly zdejší moře tak, že v některých oblastech se rodí postižené děti (především roštěp patra, páteře nebo deformace močových cest…). Je to krutá daň za to, že si my ostatní můžeme vozit své ctěné zadky… Abych byla spravedlivá, je tu také hodně míst, která nám navždy zůstanou v srdci, ať už město Palermo, Cefalů, Syrakusy nebo Údolí chrámů. Na sopku Etnu se akorád chystáme. Věříme, že to bude parádní zážitek. 

Po surfových závodech jsme nakopli káru a zamířili na jih Portugalska. Během cesty na jih jsme podél dálnice viděli nekonečné sady s korkovými duby a s borovicemi. 

Korek se získává olupováním borky v intervalech 8 až 12 let. První sklizeň se může provést po cca 25 letech od výsadby, když kmen dosáhne minimálně 70 cm v obvodu; kvalitní korek pro výrobu zátek ale bývá až po třetí sklizni, tedy až po 75 letech. Korek z prvních sklizní se zpracovává převážně na dekorativní účely.

Sjeli jsme kolem 200 km na jih a počasí bylo o poznání teplejší. Dokonce jsme znovu začali spát s otevřenými okýnky a bez topení. Opět s námi začali cestovat komáři… Jsou neskuteční… Ten jejich pisklavej pískot nás v noci vytáhne s postelí a začíná hon na komára. Nakonec jich sejmem většinou víc, ale ráno jsou zase svědivé štípance, které mají víc děti než my… Jsou to prostě slaďouši 🙂

Hodně se nám v hlavě honí myšlenky kam dál. Máme strach, že v Itálii už takové teplíčko nebude a vlastně se nám z něj vůbec nechce… Na druhou stranu už toužíme poznat jiný kraj 🙂 Dokonce padla i varianta Maroka, ale tam se nám nakonec nechce. Uvidíme, jak se nakonec rozhodneme. Nechte se překvapit, odkdud se vám brzy ozveme 🙂 

NOVÉ FOTKY A INFO Z JIHU PORTUGALSKA (PLÁŽ, lAGOS, ZOOMARINE, TAVIRA)

Jsme opět zpátky v Peniche 🙂

Je dobře, že jsme se hecli a vyrazili 100 km zpět. V Peniche se totiž na pláži Super Tubus konal finálový den světového poháru Rip Curl World Surf Leguage.

Mít možnost zažít atmosféru tak velkých závodů a vidět světové borce, co vše dokáží na vlnách, byl opravdu zážitek. Dokonce jsme na pláži zahlédli surfovou legendu Kellyho Slatera. Je mu 49 a pořád závodí. Dnes skončil 10.

Vítězem se stal brazilec Italo Ferreira  a Caroline Marks z USA.

Bylo to skvělý … mrkněte na fotky FOTKY

Už 4 týdny projíždíme Portugalskem. Jestli jsem si v Galicii stěžovala, že je horší se tam domluvit, tak v Portugalsku jsme na tom ještě hůř 🙂 Pár slov je podobných jako ve španělštině, ale jinak jim nerozumíme vůbec 🙂 Naštěstí ve velkých městech je to s angličtinou v pohodě. 

Portugalsko je jedním z nejstaších států v Evropě. V 15.-16. st. se zde podnikaly zaoceánské objevitelské plavby, díky kterým získali spoustu kolonií. Proto se Portugalština rozšířila natolik, že jí mluví 300 mil. lidí na zemi. Dnes ale tehdejší sláva a bohatství v zemi moc vidět není. Je tu spousta opuštěných domů a to i ve velkých městech jako je Lisabon nebo Porto. 

Je to země, pohody, portského, červeného kohouta, korku a dlaždiček… hodně daždiček, jsou opravdu všude – na domech, kostelech, mostech, suvenýrech,…

Korek se získává z kůry korkového dubu a Portugalsko je jeho nejvetším výrobcem na světě. Jako suvenýr tady pořídíte snad cokoliv z korku 🙂

Jen toho portugalskýho psa s ploutvemi jsme ještě nepotkali 🙂

V Portugalsku je o něco těžší na benzínkách doplňovat vodu a vyprázdnit záchod a odpadní nádrž, proto jsme nuceni jednou za 3 dny zajet do kempu, kde většinou za 5€ můžeme udělat veškerý servis auta. 

Lidé jsou tu neuvěřitelně přátelští a úpně poprdění z dětí, hlavně z blonbďaté Rebeky. Krása Portugalska je hlavně v atmosféře, ze které je cítit historie. Zatím jsme projeli severní polovinu a vůbec se nám odsud nechce :). Je po sezóně, takže jsme na plážích často sami, ale ve městech turistický ruch ještě žije. Pořád si užíváme tak 20 °C, ale od atlantiku fouká studený vítr. Do vody už jen v neoprenu.                                                                                                                 

Máme před sebou jih Portugalska, který je brán jako nejslunnější místo v Evropě. Brzy se zase ozveme! Tchao 🙂

PODROBNĚJŠÍ INFORMACE A FOTO  – PORTUGALSKO

Hlásíme se po delší době, měli jsme trochu trable s daty, ale to už je snad vyřešené. Uvidíme, zda nám bude 60 GB stačit. 

Poslední dva týdny cestujeme po Galicii, je to krásná část Španělska, turisty hodně zapomenutá. Pokud potkáte turisty, jsou to většinou španělé nebo pár francouzských a anglických důchodců. S tím souvisí, že nikde nenajdete informace v angličtině, ale jen ve španělštině a galijštině (místní jazyk:).

Tentokrát projíždíme jak pobřeží, tak částečně i vnitrozemí, kde jsou nádherné lesy plné kapradin.  Za pár dní nás už čeká cesta do Portugalska 🙂

Po měsíci na cestě jsme přehodnotili tempo naší cesty. Zpočátku jsme chtěli vidět co nejvíc, ale postupem času to čkověka unaví, každý den jiná místa a nové a nové zážitky… Rozhodli jsme se zpomalit a náš cíl, dojet až do Turecka je pohyblivý. Uvidíme, jak se nám bude chtít 🙂 O tom totiž také tento rok je – nebýt pod tlakem, užívat si okamžiky teď a tady, a v poklidu být pospolu… 🙂

Více informací a fotek najdete zde: https://kubiccinacestach.cz/?page_id=844

PŘIBYLY INFORMACE O ÚPRAVĚ OBYTKY, O TOM, JAK SE CESTUJE S MIMINKEM A SEZNAM NAVŠTÍVENÝCH MÍST… POKUD BY VÁS ZAJÍMALO NĚCO VÍC, URČITĚ SE NÁM OZVĚTE 🙂

Třetí týden si užíváme pohody na cestách. Momentálně zdravíme z Asturie na severu Španělska, kde obrážíme nádherné, divoké pláže. Asturii se přezdívá mlékárna Španělska – všude se tady pasou krávy. Když projíždíme vesničkami, potkáváme všude domečky na kůlech, což jsou jejich tradiční spižírny (hórreos), aby úrodu ochránili před hlodavci. 

V pondělí nám začala škola, ale zatím jedeme zlehka. Dokoupili jsme dětem a mně neopreny, páč atlantik už je celkem ledový… Děti zkouší na svém pěňáčkovi chytat 1. pěnu a postavit se (o to se vlastně snažíme i já s Honzou :).

Navštívili jsme Bufones de Llanes, což je přírodní jev, kdy se díky erozy udělají v útesech u břehu komíny a těmi se proráží vlny ven. Celé to vypadá, jako gejzíry tryskající ze země a je to vskutku velkolepé. Připadalo nám to, jako kdyby ve skále spal obrovský drak, který chrápe. Nebyli jsme tam při velkých vlnách, takže jsme viděli měnší výstřik než je na videu níže… (video jsem s dovolením ukradla, protože to lépe zaznamenané nemáme)

Máme za sebou první zastávku v jednom moc příjemném surf housu Salty Lobos. Ten vlastní češi a mají tam útulný dům s parádní zahradou, kde jsme se napíchli na elektriku, využili sprchy a hlavně poprvé na cestě VYPRALI 🙂 Naplnili jsme 2 plné pračky, sušička to moc nedosušila, tak to Honza rozvěsil po obytce 🙂 

http://saltylobos.com      SALTY LOBOS 

Měla jsem strach, že velkou spotřebu oblečení bude mít Rebeka, ale ta naštěstí kadí přímo do plínky a nic ji ven nevyteče 🙂 … Věcí ani nestihne unosit.

Tak svištíme dál. Ještě pár dní v Asturii a pak už na nás čeká Galicie a hlavně Santiago de Compostela a Fisterra (konec světa :).

VÍCE INFORMACÍ A FOTEK NAJDETE ZDE

                             https://kubiccinacestach.cz/?page_id=527

Pokud si rozkliknete Jih Evropy – rozbalí se vám Španělsko – to je rozdělené do jednotlivých provincií (Cantabie – Asturia – Galicie) a tam jsou popsaná jednotlivá místa, která jsme navštívili 🙂

Tak první týden máme zdárně za sebou a užili jsme si ho náramně. Auto jede perfektně a máme zabaleno vše, co potřebujeme. No dobrá… a taky něco navíc, co jsme mohli klidně nechat doma 🙂

Teď se snažíme najít rytmus dne. Pořád se nám nedaří vstát dřív než v devět. Rebeka je boží, v noci nás nechává krásně spát. Ještě si užíváme prázdninový model, takže řešit nemusíme zatím ani školu 🙂

Snažíme se s Rozárkou a Viktorem natáčet videa, tak buďte trpěliví a my se pokusíme je sestříhat a dát je sem. 

Pláží Sonabia u Oriňonu nám začíná obdobé povalování na plážích a surfování. Dnes 27. 8. budeme vyrážet dál najít další krásné pláže, kterých je na tomto pobřeží nezpočet 🙂

Zdravíme všechny naše blízké!!!

Neuvěřitelné, to o čem jsme tak dlouho snili a plánovali, se najednou stává skutečností. Máme přesně týden do odjezdu. Dnes jsme podepsali smlouvu s nájemníky, kteří budou na rok místo nás v domečku a už je jasné, že vyrazit musíme 🙂

Od 19. 8. je naším novým domovem obytka. Bylo to hodně práce – zabalit všechny věci v domě do krabic a dobře rozmyslet, co si vzít s sebou… Dovymyslet tyto stránky (díky Romane, díky Patriku!!!) a rozloučit se s rodinou a přáteli, pořešit formality na úřadech a doktory, polepit auto…

a pak už jsme jen nasedli, pořádně zatroubili a vyrazili vstříc novým dobrodužstvím…