Itálie – Sardínie

Fotogalerie Sardínie

MAPA SARDINIE

 

1. den

Ve středu 6. 11. jsme připluli v 11h dopoledne do přístavu Porto Torres. Přivítal nás celkem teplý vzduch a polojasno. Hned u první pumpy jsme měli štěstí a doplnili plyn, který nebyl ve Španělsku k sehnání, a zajeli k prvnímu marketu doplnit zásoby jídla.

Kousek od Porto Torres je pohřebiště Su Crucifissu Mannu. Jedná se o 20 skalních hrobů, které pochází z období staršího neolitu až po dobu bronzovou. Byli jsme na místě úplně sami. Nikde nebyla ani informační cedule, tak jsme základní info biflovali z netu. Některé hrobky bylo možné prozkoumat i zevnitř. Vedl tam malý vchod. Honza s Vikim tam vklouzli, my to s holkama raději pozorovali z venku.

Tento den by se dal nazvat dnem toulavých psů. Když jsme se chtěli vrátit k obytce, střežil ji velký, uštěkaný pes. No šli jsme hodně opatrně, ale podařilo se nám rychle vklouznout do auta a z hluboka si oddechnout. Pejsek se tvářil, že nás nenechá odjet:) 

Jako další bod jsme chtěli navštívit lokalitu Monte D’Accoddi, která patří k záhadám moderní archeologie. Je to velký areál, ve kterém je mimo jiné k vidění mezopotámský zikkurat. Zde podrobnější INFO

Když jsme dorazili na místo, před obytkou nás vítali dva neodbytní velcí bílí chlupáči. Nejdříve jsme z nich byli nervózní, ale oni chtěli jen pohladit a pozornost, a ideálně nastoupit k nám do auta. Když jsme došli k bráně areálu, bylo zavřeno (měli jen do 14h)…

No nic, pakujem se a jedem na pláž La Pelosa na poloostrově Stinio, kde se chystáme přespat. 

2. den

Pláž La Pelosa

Ráno se probouzíme do krásného dne. Na obloze jsou mraky jak malované, voda je průzračná, nikde nikdo, kouzelná atmosféra. 

Jdeme se projít, ale po chvíli nás zastihne déšť. Já s Beky se ještě stíháme schovat včas, ale zbytek posádky je durch. Kapitán Honza zavelel: “Jde se do vody!” a plavčíci bez váhání poslechli. Voda za deště je prý teplá:) My s Beky jsme pro jistotu hlídaly loď. Viki z té radosti při úprku do vody zakopnul a pěkně si sedřel břicho. Ale vyskočil, pár slz, a v moři se mu to krásně vymylo:)

 

Po důkladném zahřátí přejíždíme k Neptunově jeskyni Grotta di Nettuno, všichni jsme na ni natěšeni. O to větší je zklamání, když asi po hodině a půl cesty zjišťujeme, že je pro nepřízeň počasí (stav moře) zavřeno… aut se tam sjelo více, nebyli jsme v tom zklamání sami. 

Silnice jsou zde v hrozném stavu, samá díra… a sem tam ovce s jehňátkem 🙂

Dál míříme k surfařské pláži Spiaggia di Porto Fero. Pláž jdou první prozkoumat kluci s Beky… my se s Rozárkou učíme :). Vrací se k nám trochu rozčarovaní. Pláž je pokryta snad milionem medůz. Jsou tam všude. Do vody se nám nikomu nechce. Tak alespoň sledujeme z okénka dva statečné surfaře. 

V noci jsme si užili super mejdan. Byla taková bouřka, že nás to všechny probudilo. Obytkou lomcoval vichr, blesky a hromy byly přímo nad námi. Odpoledne Honza viděl mladý pár co cestuje na kolech, který si šel postavit na konec pláže stan. V noci na ně vzpomínal, jestli jsou v pohodě. Snad jo… 🙂

3. den

Ráno máme v plánu přejet do Tempio Pausania, kde se zpracovává korek. 

Začínáme být trochu mrzutí. Jak se zdá, v listopadu už se tady s turisty nepočítá. Z vyhřátého a slunného Portugalska na nás v chladu a dešti začíná padat mírná deprése… 🙂

Do už tak bezradné nálady v průběhu cesty Honza zjišťuje první trabl s naším autem (za celou cestu poprvé). Začala nám zlobit elektronika. Baterie obytné části se nedobíjí, nesvítí některá světýlka a nezasouvá se nám automaticky schůdek u dvěří. Kousek za městem Sassari to otáčíme a vracíme se zpět do Porto Torres, kde je servis přímo pro obytky.  Je pátek a proto jednáme rychle. Bez dobíjení baterky bychom další večer nedali.

V servisu nám po lámané konverzaci oznámili, že nám auto opraví až v pondělí. Zoufalství pokračuje. S nedobíjenou baterkou do pondělí nevydržíme, to znamená najít kemp. Jenže, jak už jsem psala, je po sezóně a kempy jsou po většinou zavřené. Už za tmy přijíždíme ke třem různým kempům, všude zavřeno. Celá akce trvá po místních silničkách skoro 2h, navíc krásně lije. Sedíme před jedním kempem a najednou Honzovi někdo zaklepe na okénko u řidiče. Postarší chlapík něco italsky povídá a gestikuluje, tak za chvíli za ním někam jedeme. Slavnostně nám otevírá bránu nedalekého kempu Stellplatz bei Valedoria, kde jsme před chvílí marně zkoušeli brát za kliku. Hurá! Je to jak vysvobození. Chceme se připojit na proud, ale ouha, mají zde kempové přípojky a tu my nemáme, zatím jsme měli všude štěstí s obyč zásuvkou. Tak Honza klepe na vedlejší obytku, a po nějaké chvíli se daří připojit rozdvojku na sousedovic kabel. Ale ouha, jistič to neudržel. Tak Honzu napadne přepnout lednici z automatického režimu na plyn, a konečně se můžeme v klidu najíst a jít spát.

4. den

Trávíme celý víkend v kempu, kde si v klidu vypereme 2 pračky za 10 € a užíváme pohody a klidu:) Střídavě nám prší.

5. den

V neděli přejíždíme do Porto Torres, abychom byli v pondělí ráno v 8:30 v servisu včas. Parkujeme u přístavu. Honza našel v mapách hernu pro děti. SUPER!!! Pro děti to zní jako sen. Nadšeně míříme rovnou tam. Při prvním nakouknutí do dveří dětem září oči jak o Vánocích. Vcházíme dál, když tu nás zastaví dosti nesympatická paní… Spustí italsky (anglicky neumí). Na pomoc přichází dvě starší dámy a překládají, že musíme odejít, protože je herna pronajatá na 2 soukromé oslavy narozenin. TO NÉ! To snad těm našim dětem nemohou udělat. Zkoušíme je prosit, zda by si děti nemohly jen chvilku pohrát, že rádi zaplatíme, jíst nic nebudeme a hned zase půjdeme. Paní je striktní a kroutí hlavou. Ostatním by to nevadilo, ale očividně přes tuhle “dámu” vlak nejede. Děti tuší, že je zle už začínají natahovat. Honza ještě zkouší ze zoufalství a legrace pokleknout a poprosit, ale s touhle bytostí nehlo nic. Zklamaní odcházíme s nešťastnými dětmi, kterým se to snažíme cestou k autu vysvětlit. No, je to jen další zkušennost 🙂

6. den

Ráno Honza drží disciplínu. V 8:30 chce být v servisu, tak se všichni snažíme, aby to klaplo. Přijíždíme tam chvilku po půl- uf, dali jsme to 🙂 Auta se ujmou hned, a nachází jednu 50A pojistku u baterky ko. Na Honzův dotaz proč se tak stalo, když jsme jen projeli hlubokými loužemi se kouknou pod auto, a že se to stane…chjo. Po 10min je tedy hotovo, vše funguje. Platíme 35€ a jedeme vesele dál.

Je krásný den, proto se přesouváme rovnou na pláž Terzo Pettine. Jsou tam skvělé vlny. Děti se s Honzou hned nasoukají do neoprenů a hurá do vody. Moc příjemné místo. 

Odpoledne Honza s úsměvem na tváři hlásí: “Zítra bude foukat :)!” Je mi jasné, co to znamená… Míříme tedy na kitařský spot u vesničky San Giovanni di Sinis. Po cestě stavíme v městečku Sassari doplnit zásoby jídla, a také dětem dopřát hernu. Stavíme u jedné herny která podle netu otevírá v 16h. Honza to jde obhlédnout, děti se oblékají v autě, když tu se Honza vrací, že je tam opět soukromá oslava! Naštěstí je tato paní velmi příjemná a ochotná, a dá nám tip na jinou hernu. Je to o 500m dál v obchodním centru a děti tam řádí hodinu a půl. Vtipné je, že i v této herně je soukromá oslova, ale dokáží to skloubit s “kolemjedoucími:). Večer přejíždíme už za tmy k San Giovanni a jdeme rovnou spát.

7. den

Tharros

Ráno nás probouzí silný vichr. Fičí… ale až příliš. Moře je tak rozbouřené, že lézt do něj by bylo šílenství. Dnes jsme museli udělat zásadní rozhodnutí. Trajekty na Sicílii jezdí jen jednou týdně a to v pátek. Nakonec jsme usoudili, že nám na Sardinie budou 3 následujíci dny stačit a trajekt zabookovali na tento pátek. Příjemné zjištění byla cena – 280€. Zajímavé bylo, že pokud jsme napsali délku auta 8m (tzn o metr delší, páč jsme chtěli přiznat kola na nosiči) byla cena přibližně o 200€ dražší. 

Tharros je místo zajímavé i něčím jiným. Leží zde pozůstatky starého antického města. Skvěle sepsané informace o tomto místu jsou na těcho WEBKACH.

 

Jedná se o poměrně rozsáhlý areál, jehož pokračování je pod mořskou hladinou. V době římské vlády to muselo být krásné přístavní město s lázněmi. Je zde k vidění perfektně zachovalá kanalizace zabudovaná v chodnících. 

Zajímavé místo, informace jsme dostali bohužel jen v Italštině :). Jsme zmrzlí na kost, zpátky do obytky běžíme a schováváme se za vše, co nás ochrání před větrem. Na Honzovi je vidět zklamání. Kite tu ještě nevytáhl. 

Přejíždíme k lagunám, kde mají být vidět plaměňáci. Viděli jsme dva. Asi se taky schovávali před tím větrem.

Jedem ještě na pláž Giunco beach, kde je kitařský spot a Honza má stále ještě trochu naději. Po příjezdu je jasné, že to dnes neklapne. Dáváme si oběd a relax. Po nějaké době začíná vítr s obytkou lomcovat čím dál víc a nad mořem je úplně černo. Je nám jasné, že musíme z parkoviště pryč. Nejsme tu ničím chráněni. 

Přejíždíme na jih Sardinie, ale cestou nás ještě čeká bojovka s vodou. Ta, kterou jsem si nabrali v kempu se nedá pít. Cosi v ní plave a barva není rozhodně průzračná. Honza nachází na webu stellplatz. Po příjezdu na místo to vypadá lákavě – samoobslužný automat na vodu i na vyprázdnění WC… bohužel nefunční 🙁 . Naštěstí si Honza všiml kohoutku s vodou u takových budek. Co to bylo nevíme, byla tma a hodně pršelo. Každopádně voda po dlouhé době čistá a voňavá – HURÁ! 

Po cestě zastavuejme ve vesničce Valermosa, kde parkujeme u dětského hřiště. Je půl deváté večer a než připravím večeři, děti běží hřiště prozkoumat 🙂

8. den

Je krásně. Dopoledne trávíme na hřišti a vyhříváme se na sluníčku. Nikde ani živáčka 🙂

Jedeme dál, tentokrát na ostrov Sant´Antioco, který je s pevninou spojen mostem. Parkujeme v přístavu u parku s hřištěm. Po obědě vyrážíme projet městečko na kolech.

Je to malé hezké rybářské městečko s bazilikou, která se zrovna rekonstruovala. I tady měli vykopávky starého města. Musí to tu být pro archeology ráj 🙂

 

Mysleli jsme, že se zajedem podívat k lagunám na plameňáky, ale zastavil nás déšť. Vracíme se tedy k autu.

9. den

Dopolední škola a jedem se podívat na solná jezírka, ze kterých se odpařováním získává sůl.

 

Oblast je sídlištěm mnoha ptáků. Mimo jiné jsou zde k vidění i nádherní plameňáci. Víte že růžové až červené zbarvení plameňáků je způsobeno konzumací určitých řas obsahující karoteny? Já to nevěděla 🙂 

Plameňáků jsme viděli mnoho, i když byly trochu dál a byli hodně světle růžoví (asi málo karotenu :).

Odpoledne přejíždíme po klikatých silnicích přes hory a doly do Puly až k Laguna di Nora. Archeologický komplex v 17h zavírá, tak prohlídku necháváme na ráno. 

10. den

Pula – Laguna di Nora

Ráno se probouzíme brzy a snažíme se stihnout otvíračku areálu na devátou. Před obytkou už parkuje autobus s turisty, raději je předbíháme. Děti však nejsou na historii dnes naladěni. Máme v telefonu staženou aplikaci s anglickým komentářem k ruinám antického města, ale ne vše si stíháme za častého mručení dětí poslechnout. Zajímavé bylo, že část města je pod vodou. Zajímalo by mě, jak daleko bylo kdysi moře od jejich domů…  

CAGLIARI

Poslední naše zastávka na Sardinii je její hlavní město Cagliari, odkud nám dnes večer v 19h odplouvá trajekt na Sicílii.

Osobně jsem se na hlavní město moc netěšila. Čekala jsem davy lidí bláznivou dopravu a všechno to kolem, co mě na velkých městech nebaví.

Tady jsem však byla vedle jak ta jedle 🙂 Cagliari je krásné, poklidné město v kopci se spoustou výtahů, které lidem usnadňují běžný život. My jsme je objevili až ve chvíli, kdy jsme začali klesat z kopce dolů:) Touha dětí byla veliká, tak jsme nohám poslední kousek cesty taky ulevili. 

 

Na vyhlídce Pastione di Saint Remy jsme se se Sardinií, rozloučili opět duhou, která nás provázela po většinu dní na tomto ostrově. 

BYE BYE Sardinie, děkujeme Ti za návštěvu, je spousta míst, které jsme na tobě nestihli objevit (Neptunovu jeskyni, lokalitu Monte D’Accoddi, hory a vnitrozemí, kde se ještě prohánějí stáda divokých koní… a v neposlední řadě pláže a azurovou vodu 🙂

VZHŮRU NA PALUBU!!!

Nalodění na trajekt je tentokrát hodně rychlé. Policista zkontroluje vnitřek auta – mrkne na záchod, do skříně a do lednice :), ale do garáže, kam by se nám vešlo klíďo 10 lidí se nekoukl vůbec. Při odchodu ještě přepočítal děti a pohrozil my z legrace prstem, že jich už máme dost… že už by to jako stačilo 🙂

    

Po kontrole jsme mohli rovnou na loď, která byla o poznání menší a starší než ta od společnosti Concordia. Jdem si vyzvednout kartu od kajuty a cestou zjišťujeme, jak je na tom dětský koutek tentokrát. Na místě, které pro něj bylo očividně vyhrazené, nebylo nic než televize, na které běžel pořad typu Riskuj! Děti byly víc než zklamané a dost brmlaly. No nic, dáme rychlou večeři a půjdeme spát. Ovšem taková véča na lodi se nezdá. Samoobslužný bar – 3 jídla…žádná sláva. S divným pocitem v břiše a o 60€ lehčí jdeme spát.

Beky si užila pořádnou sprchu a po kajutě zdokonalovala svůj lezecký styl :).

       

Viki začal mít trápení s bříškem. Čekala nás bezesná noc, kdy se Viki  kroutil a plakal.

 

Ráno jsme z kajuty viděli pevninu, ale než trajekt zaparkoval, ještě to dost dlouho trvalo. Tentokrát mu v parkování pomáhaly dva remorkéry, ze kterých se linul hustý černý dým… Vikouš je úplně kožený a my taky… Jen Rozárka s Beky jsou fit. 

Konečně jsme tu – PALERMO!!! SICÍLIE 🙂

Zajímá tě putování po Sicílii, jsi srdečně vítán